RAGNAROK – DNY POTÉ

Okradeni o semínka světů ze stromu Yggdrasil, jež jediná svou magickou mocí udržovala svět kolem nás po Ragnaroku ještě pohromadě, začala se realita pomalu ale jistě bortit. A tak v den sedmý stalo se, že naši malí bohové, jindy mocní válečníci a moudří vojevůdci, nepoznali noc ode dne a naopak a pomateně počínali si po většinu brzkého rána. Přeludy a výjevy jímaly každého z nás; a my věděli, že pokud nebudeme urychleně jednat, zapomeneme brzy nejen na to, jak se věci měly a mají mít, ale i na to kým jsme, odkud pocházíme, zda umíme bojovat a získávat podklady – a tak vydali jsme se směrem k Propasti Zapomnění.

To propast byla temná a nezměrná, do níž celé světy mohou upadat, a ztrácet se tak navěky z myslí a vzpomínek živoucích. I došli jsme na to zatracené místo a utkali se tam s mocnými strážci, jimž vyrvali jsme v hrdinném klání ze spárů celé světy i vzdálené vyhasínající hvězdy. Tak řád starý a původní podařilo se nám na okamžik navrátit do každodenního toku dění.

Však nebyl nápravám zdaleka konec: mnohá moudra midgardská rozprášit se stihla vlivem Ragnaroku a jako zrnka písku roznesla se do končin vzdálených, příliš daleko od dosahu nás, vikingů, když potřebovali jsme jich zrovna více než kdy dříve. Avšak malí bohové – zas plně rozpomenuti na svou podstatu – ukázali nám správným směrem a my vydali se ta zrnka moudrosti sesbírat, až poznání potřebné jsme obnovili a realitu znovu pevně kolem sebe zakořenili.

Však věděli jsme všichni dobře, že bez semínek světů opět v našich rukou dlouho tomu takto nezůstane; a začali se chystat na nevyhnutelnou válku s obry.

zapsal kronikář GERZAK