Druhý den uvrhnul naše lodě na rozbouřené vlny nejistoty. Cesta z Valhaly nazpět do Midgardu byla poznamenána početnými rozepřemi mezi našimi novými družiníky – Ódinovými malými bohy. Dlouhé hodiny se bohové malých prací, malých her a malých radostí handrkovali, jak nejlépe si nás, statečné vikingské válečníky, rozdělit do bojových skupin, máme-li proti ledovým obrům zvítězit. Fascinován, pozorně jsem naslouchal, jak ti titáni mezi sebou rozpráví o představách o ideálním vikingovi.
Teprve moudrá slova Ódinova však učinila roztržkám bohů přítrž; každý viking byl obdarován runami osudu a na jejich základě začaly se naše životy postupně proplétat s životy jinými. Ač někteří zprvu pochybovali, neboť museli přetrhat staré vazby a rozplést pouta pokrevní či bratrská, na konci dne již moudrost Všeotce byla všem zjevná. A my stáli s hlavami hrdě vztyčenými: čtyři armády bohů a vikingů, odhodlané postavit se obrům a učinit Ragnaroku – soumraku bohů a konci světů – přítrž.
zapsal kronikář GERZAK
Volný čas na přání. Pro všechny.